Doporučení Hospodářské komory k návrhu Evropské komise – plyn a jaderné zdroje

Stanovisko HK ČR k návrhu nařízení Komise v přenesené pravomoci, kterým se mění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/2139, pokud jde o hospodářské činnosti v určitých energetických odvětvích, a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/2178, pokud jde o zveřejňování informací v souvislosti s těmito činnostmi.

Pozice České republiky k návrhu doplňkového nařízení v přenesené pravomoci musí z pohledu Hospodářské komory České republiky zdůraznit vůči Evropské komisi před přijetím návrhu kolegiem Evropské komise aspekty, které budou z hlediska České republiky těžko splnitelné či je nelze splnit, popř. mohou znemožnit dosažení klimatické neutrality ze strany České republiky. Bez úpravy návrhu nelze podle Hospodářské komory České republiky doporučit České republice přijetí tohoto aktu.

Návrh navíc neobsahuje posouzení dopadů pouze přechodného zařazení jaderné i plynové technologie jako udržitelných z hlediska složení energetického mixu České republiky, resp. jeho dekarbonizace.

1) Podmínky pro stávající / nové jaderné zdroje

Hospodářská komora České republiky vítá, že je jaderná technologie kvalifikována jako splňující kritéria čl. 10 odst. 2 i článku 17 nařízení 2020/852, tedy je kvalifikována jako významně přispívající ke zmírnění změny klimatu a významně nepoškozující environmentální cíle.

Hospodářská komora České republiky však odmítá „pouze přechodné“ zařazení jaderné technologie do roku 2040, resp. 2045 na rozdíl od OZE. Rok 2040, resp. 2045 představuje nejistotu jak z hlediska provozu stávajících jaderných elektráren, tak i z hlediska výstavby nových jaderných zdrojů. Rok 2045 může znamenat významnou komplikaci pro rozvoj SMR v České republice.

Hospodářská komora České republiky nesouhlasí s rozšířením povinnosti notifikovat jakékoli investice do jaderné technologie podle článku 41 EURATOM. Tato povinnost překračuje rámec příslušného unijního nařízení a představuje nadbytečnou zátěž pro investory do nových jaderných zdrojů, popř. pro provozovatele stávajících jaderných zdrojů.

Pro Českou republiku mohou být podle názoru Hospodářské komory České republiky limitující i podmínky stanovené v oblasti nakládání s jaderným odpadem.

2) Podmínky pro plynové a plynové kogenerační zdroje

Hospodářská komora České republiky je toho názoru, že podmínky stanovené pro plynové technologie jsou z hlediska časových požadavků v případě České republiky nesplnitelné (např. podíl spoluspalování 30 % vodíku/bioplynu k 1.1.2026). Stávající infrastruktura není této povinnosti uzpůsobena.

Rovněž ostatní podmínky pro výstavbu nových plynových zdrojů považuje Hospodářská komora České republiky za příliš složité, resp. za podmínek České republiky těžko splnitelné, a proto Hospodářská komora České republiky požaduje, aby v rámci pozice České republiky byly tyto podmínky uzpůsobeny tak, aby mohla být reálně provedena zejména konverze českého teplárenství za nákladově efektivní ceny pro koncové spotřebitele.

x x x

Hospodářská komora České republiky předpokládá, že podobné připomínky uplatní i další české instituce. Hospodářská komora České republiky proto upozorňuje, že k uplatnění společných připomínek bude nutno, aby MPO, případně vláda České republiky, urychleně hledala společný názor s dalšími, tzv. like-minded zeměmi s cílem do 12.1.2022 zaslat Evropské komisi společné připomínky, zaměřené k příslušným úpravám finálního textu, který má být schválen 18.1.2022 kolegiem EK.

Svaz průmyslu a dopravy: plán na zahrnutí jádra a plynu mezi čisté zdroje je pro ČR rizikový

Svaz průmyslu a dopravy ČR vydal stanovisko k doplňkovému delegovanému aktu v oblasti tzv. taxonomie. Zaslal ho premiérovi Petru Fialovi a zodpovědným ministrům vlády. Prvotní optimismus a reakci na publikovanou zprávu o plánovaném zařazení jádra a zemního plynu mezi čisté zdroje je třeba opřít o znalost detailu, a ten je bohužel z pohledu české energetiky velmi rizikový. Obě technologie jsou klasifikovány jako udržitelné pouze dočasně, u plynu jsou nastaveny velmi striktní podmínky u spoluspalování vodíku již v roce 2026, jádro bude za udržitelné považováno pouze do roku 2040 u stávajících zdrojů a 2045 u nových zdrojů.

„Pokud by byl akt přijat v tomto znění, přinesl by zásadní komplikace z hlediska transformace české energetiky a zejména teplárenství. V oblasti jádra by přijetí návrhu znamenalo, že nový blok v Dukovanech by mohl být zároveň posledním novým jaderným zdrojem – ať už velkým či malým modulárním, který se v ČR v souladu s taxonomií postaví,“ říká 1. viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Daniel Beneš. Investice do 60letého provozu stávajících bloků v Dukovanech či v Temelíně po roce 2040 je taktéž v rozporu s navrženou taxonomií.

„Podle tohoto znění by plánovaný přechod teplárenství z uhlí na zemní plyn nebylo možné realizovat a centrální zásobování teplem v ČR z velké části skončí, neboť dosažení podílu 30% spoluspalování vodíku od roku 2026 v nových plynových zdrojích není možné,“ doplňuje Daniel Beneš, 1. viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Česká republika by měla zaslat Evropské komisi v příslušných termínech připomínky, resp. návrhy úprav textu tak, aby se text stal pro ČR akceptovatelný, a jeho podmínky pro ČR byly vůbec realizovatelné. Svaz průmyslu a dopravy je i se svými členy připraven na návrhu aktivně spolupracovat.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ PŘIPOMÍNKY SVAZU PRŮMYSLU A DOPRAVY ČR

  1. a) Jádro
  • SP ČR kvituje, že je jádro kvalifikováno jako splňující kritéria čl. 10 odst. 2 i článku 17 nařízení 2020/852, tedy je kvalifikováno jako významně přispívající ke zmírnění změny klimatu a významně nepoškozující environmentální cíle; je však takto kvalifikováno pouze dočasně, do roku 2040, resp. 2045 – oproti technologii obnovitelných zdrojů, což SP ČR považuje za diskriminační.
  • Rok 2040, resp. 2045 představuje nejistotu jak z hlediska provozu stávajících jaderných elektráren, tak i z hlediska provozu nových jaderných zdrojů a reportingu jejich tržeb, atd.
  • Rok 2045 může znamenat zásadní překážku i pro rozvoj SMR.
  • Návrh počítá s posuzováním taxonomických kritérií v rámci notifikace dle článku 41 EURATOM. Notifikaci rozšiřuje na de facto jakoukoli investici, což bude znamenat nepřiměřenou zátěž, jak administrativní, tak časovou z hlediska zdržení investice (pro Evropskou komisi nejsou stanoveny žádné lhůty, atd.). SP ČR má pochybnosti i o tom, zda v tomto případě může mít Evropská komise pravomoc posoudit jakoukoli investici, když jí tuto pravomoc nepřiznává relevantní nařízení.
  1. b) Plyn a plynová kogenerace
  • SP ČR se domnívá, že taxativní a kumulativní podmínky stanovené pro nové plynové/plynové kogenerační zdroje jsou nepřiměřeně striktní zejména z časového hlediska, takže je otázka, jak se k nim investor může zavázat, např. podíl spoluspalování 30 % vodíku/bioplynu k 1. 1. 2026 není v ČR reálně proveditelný.
  • Zelený vodík se v současné době v čl. státech nevyrábí ve velkém měřítku, vyrábí se většinou v pilotních režimech a pouze za využití dotačních prostředků.
  • Dále, plynová infrastruktura není uzpůsobena pro jeho využívání, popř. neexistuje.
  • V rámci posuzování, zda nelze plynový zdroj nahradit OZE, nejsou
    • zmíněna složitá povolovací řízení (nejsou řešena obecně vůbec) a rovněž „neakceptace“ např. větrných elektráren ze strany veřejnosti, takže možnost výstavby OZE může být pouze teoretická.
    • uvažovány další nutné investice do elektrických distribučních sítí  (TSO, DSOs) v důsledku značné decentralizace výrobní základny.
  • Podle návrhu nelze stavět plynové zdroje „na zelené louce“, ale vždy je vázáno na náhradu vysoce-uhlíkového zdroje. SP ČR se domnívá, že by tato podmínka měla být posuzována nikoli v lokalitě, ale v rámci celého čl. státu.

Dále se SP ČR domnívá, že ČR bude muset urychleně zásadně aktualizovat ne jenom svou energetickou koncepci (ASEK), ale také svojí vodíkovou a OZE strategii.